Přiznání Lucie Koubek (8 důkazů, že i lingvista je jenom člověk)

Jasně. Skvělý copywriter by měl pochopitelně umět skvěle česky, a troufám si říct, že tuhle podmínku splňuju na 100 %. (Důkaz! Dokonce vím, kdy se před procenty píše mezera.) Občas si ale lidi myslí, že jsem se narodila s Pravidly českého pravopisu v ruce a že moje první říkanka byla vyjmenovaná slova. V tomto článku vás s radostí vás vyvedu z omylu a prozradím vám na sebe pár jazykových pikantností.

1. Plete se mi mě a mně

Tohle je jeden z mála pravopisných jevů, nad kterými se vždycky musím zastavit, zamyslet, hezky v klidu si to odůvodnit, a teprve potom to můžu napsat. Když to neudělám, pravděpodobnost, že se spletu, je přesně padesát na padesát.

Tady jsem si na to dokonce sama pro sebe vyrobila takovou chytrou pomůcku:

2. Skoro vždycky napíšu „schématický“

Vy to možná nevíte, a můžete si to klidně dovolit nevědět, ale „schématický“ je blbě. Správně se píše krátce „schematický“. Stejně jako tematický a tchyně. Já to sice vím, ale stejně to často napíšu špatně. Naštěstí si ale po sobě čtu a většinou si toho i všimnu a opravím to.

3. Interpunkce je moje smrt!

Možná jste si toho už všimli sami, a diskrétně jste mlčeli. Ano, nejslabším článkem mého písemného projevu je interpunkce – tedy hlavně čárky ve větách. (Otazníky a vykřičníky mi jdou docela dobře.) Naštěstí vím, jak a kde si ověřit, zda se čárka píše, či nikoli, a dokonce i rozumím všem těm pro většinu populace nepochopitelným definicím a vysvětlivkám. Ale i tak je to teda těžkej život…

No ale ať jsem na tom třeba sebehůř, takováhle prasárnička se mi ještě nikdy nepodařila:

Zdroj: Facebook

4. Bez Internetové jazykové příručky ÚJČ AV ČR nežiju

(Protože bych se asi ani neuživila.) Nedávno jsem dokonce volala do telefonické jazykové poradny, protože jsem si za nic na světě nemohla srovnat v hlavě, kde se píše čárka ve větě „Pište, jen dokud máte co říct.“ (Vidíte, že jsem s tou interpunkcí nekecala?) Teď už si to ale na věky věkův budu pamatovat, slibuju!

Důležité ale dneska není, co všechno si do posledního detailu pamatujeme, ale co si umíme na správných místech vyhledat a pak to správně použít. No nemám pravdu? Dělejte to taky tak a přidejte si Internetovou jazykovou příručku do záložek hned teď.

5. Slova jako TROJKLANÝ a DCEŘINÝ považuju za čirou zlomyslnost

Ale jo, já si pamatuju, jak se píšou. Vím, že tam dvě „nn“ nemají co dělat, a dokonce i vím, proč to tak je. Ale stejně jsem z nich vždycky málem na prášky. Ještě že nervy mám zaplaťpánbůh v pořádku a to druhý slovo jsem taky musela napsat jen asi dvakrát v životě.

6. Říkám FREE, COOL a IN

A ještě mnoho dalších hrůzostrašných slov cizího původu. Angličtina byla ještě nedávno můj druhý (skoro) rodný jazyk, a zkrátka jsem už asi nadosmrti poznamenaná.

To, že můj písemný projev dalece předčí můj projev mluvený, už asi taky někteří dobře víte. Takže když mě fakt nemůžete slyšet, dovolím si klidně i takové akrobatické kousky jako „defaultní“ nebo „all over the place“. Jo a taky mám ráda výraz „outgoing“, protože jsem k němu zatím žádný 100% český ekvivalent prostě nenašla.

7. S gustem používám obecnou češtinu

A vyžívám se i v různých regionálních tvarech a patvarech. Ráda je občas používám i tam, kde se to třeba tak docela nehodí. Jako například (ó, hrůzo!) u sebe na webu, kde učím lidi psát správně česky. Vy ale naštěstí máte (kromě lásky k češtině) smysl pro neřád, a to je dobře. Díky za to.

8. Jmenuju se Koubek

Ačkoli se vztahem ke své ženskosti nemám vcelku žádný problém, jak se někteří mylně domnívají. Myslete si o tom, co chcete, je to prostě tak a hotovo. Jsem přesvědčená, že každý by se měl se svým jménem cítit fajn a v pohodě, a to považuju za mnohem důležitější než nějaký systém. A když už jsme u toho, dávám palec hore časopisu Respekt, který se oficiálně rozhodl nekomolit příjmení cizinek a nazývat je pravými jmény, tedy např. paní Merkel, paní Obama a paní Rowling.

Tak. A máte to. Teď do (2. pád) MĚ! Anebo víte co? Radši sem dolů napište, jaké jsou vaše oblíbené nešvary, a společně se nad tím zasmějeme. ;)