My sufražetky neuznáváme žádné -ová

Minulý týden se mi to v poště nějak sešlo:

„..jenom se ptám, když tak bojujete za správnou češtinu, proč nejste prachsprostě česky Koubková…“

„Jen malý dotaz, proč se jmenujete Koubek, a ne Koubková? Od někoho, kdo se zabývá českým jazykem do takových detailů, jako jste Vy, bych to očekávala. Předpokládám, že jedna z odpovědí bude, že chcete uctít jméno svého manžela nebo že pracujete v mezinárodních vodách, a tam je přípona -ová mnohdy překážkou. (…) Vždy mi to připadá trochu úsměvné a ztrácím v tom také tu ženskost a hrdost z toho, že jsem žena…“

Nechme stranou, že mnohé pisatelky podobných vzkazů začínají e-mail namísto pozdravu dvěma tečkami a neznají formulace vhodné v situacích, kdy se někoho ptáme na něco osobního – např. „promiňte mi mou zvědavost“ nebo „ráda bych se vás zeptala na takovou osobní věc“. (Ale abych někomu nekřivdila, dostala jsem na toto téma i několik velmi příjemných a slušných dotazů.)

Je mi jasné, že moje zvrhlé příjmení možná vrtá hlavou i vám, a tak tady teď zabijeme dvě mouchy jednou ranou:

Prozradím vám, proč jsem Koubek, a zároveň vás naučím s ženskými nepřechýlenými příjmeními slušně zacházet.

zena_muz_orez

Jmenuji se Koubek. Lucie Koubek.

Proč jsem tedy Koubek, a ne Koubková?

Asi vás zklamu – nečekejte žádnou senzaci. Je mi to příjemné, dobře mi to zní a dobře se v tom cítím. (Aniž by jakkoli utrpěla má ženská hrdost – věřte tomu, nebo ne, ta na mém příjmení opravdu nestojí. :)) Zároveň si dost užívám, že je to krátké (nechtějte vědět, jak jsem se jmenovala dřív), a třešinkou na pomyslném dortu je fakt, že se mé jméno jako celek dobře pamatuje. A to se hodí.

Jako zpronevěru českému jazyku své příjmení nevnímám. Jak jste si mohli všimnout, můj přístup k češtině je poměrně otevřený a netradiční, a tak s ním mé příjmení docela dobře koresponduje.

Naprosto chápu, že to někomu nemusí být sympatické, a pak mám jednu spolehlivou radu: neřešit. Jak praví (dnes už) klasik: Se s tim prostě smiřte. ;)

 

Vážený paní Koubek…

Ano, vím, že svým drzým příjmením komplikuji mnoha lidem život. Zkusím to tedy aspoň částečně odčinit a poradím vám, jak s dámami mně podobnými – totiž s jejich příjmením – správně zacházet.

Pravidlo první a poslední:
Ženské nepřechýlené příjmení se (na rozdíl od příjmení mužských) neskloňuje. Nikdy. A je po problému.

1. pád: Lucie Koubek
2. pád: (bez) Lucie Koubek
3. pád: (k) Lucii Koubek
4. pád: (pro) Lucii Koubek
5. pád: Lucie Koubek!
6. pád: (o) Lucii Koubek
7. pád: (s) Lucií Koubek

Pozor! Platí to i tehdy, když příjmení končí na -a, i kdyby vás to stokrát svádělo. Na ukázku si vypůjčím příjmení jedné své kamarádky:

1. pád: paní Pavlica
2. pád: (bez) paní Pavlica
3. pád (k) paní Pavlica
atd.

Pani_Pavlico

 

Něco málo na toto téma si můžete přečíst i v mém Pravopisném taháku.

 

Jak předejít nedorozumění?

Proti nepřechylování mluví nejčastěji tyto tři argumenty:

  • Je to trapné a komické.
    Máte svaté právo na vlastní názor. Proti gustu… Znáte to.
  • Nepřirozené zařazení do české věty a velké riziko nedorozumění.
    Koubek oslovila Pavlica.
    Kdo koho oslovil?
    Jenže moji milí, já si nemohu pomoct, ve slušné společnosti se přece příjmení jen tak samo o sobě použije jen velmi zřídka (a zpravidla to nezní příliš lichotivě). Není tedy nic snazšího, než napsat „Lucie Koubek oslovila Lenku Pavlica“, a hned máte jasno.
  • Když se dáma v telefonu představí trochu hlubším hlasem jako Koubek, budete si myslet, že mluvíte s mužem.
    Stejný případ. Přijde vám slušné a příjemné, když na vás někdo v telefonu vyštěkne jen příjmení? Když se dotyčná dáma neumí přestavit na úrovni, holt musí počítat s tím, že ji lidi můžou považovat za pána. Vyřeší to prosté „Lucie Koubek, dobrý den.“ A už ze mě chlapa neuděláte.

 

Vazeny_pani_oriznout_razitka

 

Nepopírám, že pro češtinu je přirozenější a libozvučnější přechylovat. Ale s tím nedorozuměním to nebude tak žhavé. Jak by to pak muselo vypadat třeba v angličtině, kde se zdaleka nelze tak dobře orientovat podle rodu a pádu jako v češtině?

A pokud by k nějaké nejasnosti přece jen došlo, není nic snazšího než pozdravit a slušně se zeptat.

 

Za zapůjčení obrázků děkuji Lence Pavlica.

Lucie Koubek
Lektorka copywritingu, písmenková závislačka s vášní pro online marketing. Autorka online programu Copykiller – prodávejte textem.

Učím texty mluvit jazykem internetu tak, aby zaujaly a proměňovaly čtenáře v platící klienty.

Více o Lucii se dočtete tady.
Komentáře