Záhada zmizelé korektury

Skandál! Zmizely mi z webu korektury! Chcete vědět, jak se to stalo?

Právě jsem dokončila jazykovou úpravu e-booku pro jednu známou. Na zakázce jsme pracovaly dvě (ano, mám k ruce šikovné lidi na výpomoc) na střídačku po dobu cca dvou týdnů, čistého času řekněme 40 hodin.  Tomu odpovídala i celková cena zakázky.
I když – vlastně moc neodpovídala, protože k mé běžné hodinové sazbě se nepřiblížila ani na dohled.

Cenu jsme si s klientkou potvrdily předem, přesto mi teď – těsně po dokončení práce – zmateně psala, že se setkala s paní, která taky dělá korektury, ale účtuje si za svou práci nesrovnatelně nižší cenu.

Matika mi sice nikdy moc nešla, ale i tak jsem hravě zvládla spočítat, že při stejné časové dotaci by si dotyčná paní vydělala krásných 30 Kč/h. Pecka. Tak tomu tedy říkám byznys.

kecky_pixabay

Většina lidí si pod označením korektor totiž představí člověka, který si sedne k textu, ten v rychlosti proběhne a opraví překlepy, pravopisné chyby, maximálně trochu poladí stylistiku. Jednu stránečku má za pár minut hotovou a může fakturovat. Tomu taky odpovídá částka, kterou si běžní korektoři účtují – a nad kterou mi upřímně zůstává rozum stát.

Vychází mi z toho tři možnosti:

  1. Stačí jim k životu 30 Kč za hodinu. (Fakt tomu jako někdo věříte?)
  2. Na práci vynakládají nesrovnatelně méně času, než by bylo pro optimální výsledek potřeba.
  3. Neznají hodnotu vlastního času a vlastní práce.

Ve většině případů tipuju na kombinaci bodů 2 a 3.

Co dělám jinak

1. S textem pracuju jako s celkem.

Nejen, že vychytám chyby, překlepy a zahojím všechny stylistické úrazy, ale taky dávám pozor, aby měl celý text logiku, aby jednotlivé části smysluplně navazovaly, aby plynul přirozeně a příjemně se četl. Protože k čemu vám bude text pravopisně bezchybný, když to jinak bude, jako když pejsek s kočičkou pekli dort? Když budete přeskakovat od Balatonu k Mácháči a míchat jablka s hruškama? Bude to chtít někdo číst? Nebude. Takže to vlastně ani za tu opravu pravopisu nestojí. Zbytečná investice.

2. Přemýšlím u toho.

Jdu po smyslu celého sdělení. Když se mi někde něco nezdá, upozorním vás a společně to upřesníme. Vnímám faktografické nepřesnosti a nelogičnosti. Navrhnu vhodné doplnění textu, pokud mám dojem, že něco chybí. Doporučím pročistit, když mi přijde, že už je něčeho zbytečně moc.

3. Naladím se na vaši cílovku.

Především u textů obchodních je cílovka naprosto zásadní kritérium. Podle toho zvolím nebo doporučím vyjadřovací styl, takovým jazykem bude ke čtenáři potřeba promlouvat, abyste se s ním co nejlépe dorozuměli, abyste mu čtení co nejvíce zpříjemnili a usnadnili.

4. Vnímám rytmus jazyka.

Teď si možná ťukáte na čelo a říkáte si, že už se ta ženská asi nadobro zbláznila. Ale počkejte ještě. Napadlo vás někdy zaměřit se na to, jak může rytmus sdělení ovlivnit jeho naléhavost, údernost nebo emoce, které chceme vyvolat?

Mrkněte na tyhle dvě věty. Jazykově jsou obě úplně v pořádku, liší se jen jedním slovem, které je navíc jen jinou variantou téhož výrazu:

Víc k tomu nemám co říct.
Více k tomu nemám co říct.

Kterou variantu vnímáte jako údernější a přirozenější?
Kterou byste naopak použili k vyjádření ironie?

 To je ale prkotina, co? A jak dokáže zacvičit s podvědomím čtenáře!

5. Jemnými zásahy posunu text na úplně jinou úroveň.

Přirozeně cítím, kde je třeba přidat a kde ubrat, co kde doladit a kam sáhnout, aby to mělo ten správný šmrnc. Často ani nedokážu přesně slovy popsat, proč se hodí zrovna tohle lépe než tamto, ale cítím to a vím, že takhle je to prostě ono. A nejlepší je, že klienti to cítí taky tak.
Často mívám pocit, že to snad ani nejsem já, že mi ty informace chodí odněkud shůry. (Ale jinak jsem celkem normální. :))

podpatky_uroven_pixabay

Představte si, že stavíte dům. Připravíte si nějaký návrh, ten zadáte partě zedníků, a oni jedou přesně podle toho vašeho plánku hlava – nehlava, co na tom, že tady půjde kabel přes okno a tady na ty dveře nebude dost místa… Prostě je to tak v nákresu, tak to tak uděláme.

Podobně přistupuje k práci běžný korektor. Tady mám nějaký text, co na tom, že to nedává dobrý smysl – já dostal za úkol jen opravit jazykové chyby. To mi jde dobře, měl jsem přece ve škole z češtiny jedničky.

Ale jaká je to panečku radost, když ten zedník při práci přemýšlí: „Helejtese, paninko, ale tady vám to bude o sebe drhnout. Tady na ty dveře nebude dost místa, budeme to muset o dva cenťáky posunout, pak nám to vyjde krásně…“

Pak nejen, že celý dům bude dobře vypadat, ale bude hlavně dobře fungovat a sloužit svému účelu. A zpravidla nakonec ještě ušetříte, protože nebudete muset dodatečně doplácet za složité opravy a předělávky.

 Opravdu máte dojem, že takový servis odpovídá třiceti korunám za hodinu?

Takové rozmazlování od běžného korektora nečekejte. Udělá opravy pomocí sledování změn, vrátí vám text, přiloží fakturu s pětidenní splatností a nazdar. Změny si zaneste sami, po mně už nic dalšího nechtějte, a hlavně rychle zaplaťte.

Záhada vyřešena

Vážím si vašeho textu a vážím si vlastního času a vlastní práce. Už z principu nemám ráda označení korektorka. Je mi prostě těsné, nedokážu se do té úzké škatulky vejít, a to je s mojí XS postavou opravdu co říct. :) Pojem „korektura“ zkrátka definitivně zmizel
z mé nabídky
– a abych pravdu řekla, vůbec se mi nestýská. Ale ráda pro vás udělám kompletní jazykovou úpravu textu čili textovou editaci, textovou úpravu podle zásad správného copywritingu anebo třeba knižní redakci.

Je mezi vámi nějaký korektor? Naštvala jsem vás? Pevně věřím, že i mezi běžnými korektory existuje dost schopných lidí, kteří odvádí skvělou práci. Jste to právě vy? Mám pro vás přátelskou radu: zvedněte ceny. Zasloužíte si to.

Lucie Koubek
Lektorka copywritingu, písmenková závislačka s vášní pro online marketing. Autorka online programu Copykiller – prodávejte textem.

Učím texty mluvit jazykem internetu tak, aby zaujaly a proměňovaly čtenáře v platící klienty.

Více o Lucii se dočtete tady.
Komentáře